Komentáře

Letní reminiscence WDr

Můžeme být jakkoliv flegmatičtí, můžeme se kolísat životem tempem třínohého psa, můžeme jím i couvat, ale přiblíží-li se čas dovolené, z flegmatiků se stanou choleričtí závodníci a třínozí psi mapou domoviny mihnou za doprovodu relativistické duhy jak Voyager, když přejde na warp. Marná snaha vykonat práci za následující týden vhodně doplňuje stále se prodlužující seznam předmětů na něž je nezbytné získat peníze, zakoupit je, dopravit domů, do zavazadla a na místo odpočinku (nikoliv posledního, ač se to chvílemi zdá). Do říše fantazie patří bytosti, které začnou balit týden před odjezdem, zavřou zavazadlo den na to a zapomenutý kartáček na zuby zakoupí až na místě. S největší pravděpodobností se odjezd zmešká proto, že pračka lze otevřít až tři minuty po skončeném pracím procesu.

Na začátku dovolené dosušíme mokré svršky, rozhlédneme se tam, rozhlédneme se na druhou stranu, načež někdo začne povídat o tom, že se netěší do práce a míníte-li ještě dlouho zdržovat odjezd domů.

Návraty z dovolených bývají následovány horečným pracovním vypětím. Práce není zajíc a nemá nožičky a tudíž neuteče. Míněno je to tak, že jedinec se nemá obtěžovat pracovními výkony a bezstarostně odejít do restaurace. Když tak učiní, práce je tam, kde byla zanechána a je možno ji vykonat dodatečně. Když se to nepřežene, je to i pravda. Když se to přežene, je to také pravda, jen je potom práce buď tolik, že již nejde stihnout a je nezbytné se vymlouvat nebo ji vykoná někdo jiný, což by tolik nevadilo, jako to, když si ten jiný činí nárok na náš honorář. A i takoví občané se najdou. Další nebezpečí je v tom, že několik bezvýznamných papírků ve složce k vyřízení se po dobu nepřítomnosti změní v haldu, ještě navýšenou o kukaččí papírky přiložené spolupracovníky, jsou-li jací, když se nedíváte. A dívat se není možné, jste-li v restauraci. Jste-li na dovolené, mají papíry na množení a spolupracovníci na zanášení mnohem více času, pročež to udělají mnohem důkladněji.

Tím chci říci, že čas, ta pružná veličina, která v čekárně zubního lékaře a týden před výplatou, má tendenci se zaoblovat k nekonečnu, nám období odpočinku a období toto předcházející i následující, se sešlápne jak anarchista plechovku od koly. Zvuk bortícího plechu je to jediné, co nám, jako komprimovaná památka, zůstává.

Postupně ji budeme rozbalovat, třídit do dnů, událostí a dojmů a ty ukládat do paměti. Občas z ní něco vyplave, něco zůstane navždy na jejím dně a něco zmizí docela. Zážitky negativního rázu zmizí docela nebo budou přetaveny v něco, co se pod hladinou času bude jevit jako zážitek, který stál za to, stanou se kořením vzpomínek. A úplně nakonec se z koření stane to podstatné a zážitky pozitivního rázu zůstanou jen na blednoucích fotografiích.

Jinými slovy, když jsme se potloukali Jeseníky, přišlo mi zcela banální dostat na internet obrázky během třech dnů po návratu. Mohl bych se vymlouvat na tenisový turnaj, nepřízeň osudu, počasí, daně, ceny nebo bůhvíještě na co, ale faktem je, že mi nejspíš někdo několik dní patrně zcizil a tak se stalo, že z třech dnů bylo třináct.

Když mi bylo asi sedmnáct, potřeboval jsem se rozhodnout mezi dvěma dívkami. Vzal jsem papír, přeložil jej napolovic a začal vypisovat kategorie a v nich dívky hodnotit. Použil jsem vypracovaný bodový systém, za který by ještě dnes časopisy jistého druhy vyplatily nemalou sumu. U některé z kategorií bylo třeba počítat poměrně složitě průměry, jiné se rozvětvovaly do dalších logických podotázek a pak se opět spojovaly na způsob vývojových diagramů. Mé pozornosti neušly vzhledové ani morálně volní vlastnosti dívek, jejich smysl pro humor, výsledky v oblasti vzdělání, kultury, sportu. Obzvláštní zřetel jsem věnoval rodinnému zázemí a nevynechal ani detaily, jako výška oken ložnice, či dopravní obslužnost bydliště v nočních hodinách. Výsledné hodnoty jsem zvýraznil fixem žluté barvy u dívky A a zeleným u dívky B. Výsledek jsem podtrhl dvojitě za pomoci učebnice Dějin KSČ pro Střední všeobecně vzdělávací školy, protože mi Milan nechtěl půjčit pravítko.

Bohužel, jak se později ukázalo dívka B, která vyhrála, měla v té době již vážnou známost a kdyby ji neměla, šla by raději na víno s ředitelkou školy než se mnou. Zalitoval jsem zbytečné práce a obrátil se na dívku A. Ta sice vážnou známost neměla, ale jinak to bylo stejné.

Chtěl bych se nyní podobným způsobem pokusit analyzovat náš letošní pokus. Nebudu nic podtrhávat ani rozvíjet analýzu do diagramů ani fázových ani vývojových. Vezmu prostě odstavec po odstavci, obraz po obraze své vzpomínky na oba typy akcí a jednoduše je porovnám.

Ne nevýznamným připomenutím problémů, jež by mohly nastat a s nimiž jsme se ještě nesetkali byla letošní epidemie. Pro tento případ je zcela jednoznačně výhodnější chalupa. Mám bohužel dosti bujnou fantazii a ta mi vykreslila nepěkné obrazy toho, s jakými potížemi bychom se museli potýkat byli-li bychom s ní na vodě. Jistá zařízení kempů vyvolávají symptomy naší epidemie aniž by byla nezbytná přítomnost jakýchkoliv virů, neřku-li bakterií. A i bez těchto symptomů - je šest hodin večer, teplota patnáct stupňů a klesá, teplota třicet osm a stoupá, na celtu stanu dopadá kapka za kapkou, provlhlý dekáč profukuje od zipu a kdyby ochlupení na nohou nestálo jak svíce, leželo by jak les po tornádu ve směru zip - vnitřek spacího pytle, do teplé a suché postele je to osm hodin do prvního vlaku a dvě hodiny tímtéž, od stánku kdosi poosmdesátéosmé sděluje, že Hašek nepustil ani jeden nájezd, konečně se stmívá, staccato kapek splývá do jednolitého šumu, jež se po zprávách o Haškovi stává nejmučivějším zvukem, země duní opileckým krokem přerušeným soukromým zemětřesením, nadávkou na špatně umístěnou šňůru od stanu a sprchou z celty, kapky kondenzující na celtě stanu již kanou i bez přičinění opilce, nezvladatelný třas těla zmítaného horečkou, konečně spánek rušený jen psychedelickými sny, probuzení, výměna teplého propoceného trika za studené provlhlé triko, Hašek nepustil ani jeden nájezd, do teplé a suché sedm a dvě ...

Pro mě je ať při té, či druhé variantě Hra velmi důležitá. Několikrát jsem se dokonce vyjádřil, že to byla právě ta, která mě přitáhla zpět k Vodám. Dnes dodám - naštěstí. Nebudu porovnávat Hry jako takové, protože to neumím a není to účelem tohoto pojednání. Porovnám jen obě varianty dovolených z hlediska, možností pro organizaci Hry. Na Vodě jsou širší možnosti využití terénu, projíždí se obvykle okolo sta kilometrů zajímavé krajiny skýtající kopce, lanovky, hvězdárny či hrady. V případě stabilní dovolené je okolí vždy užší. Což ale nemusí být nutně na závadu. Někdy tomu může být i naopak, protože organizátor etapu na následující den může dopřipravit až na místě, může využít motorového či nemotorového vozidla. Využití lodě na vodní ploše s jistým, byť nevelkým proudem toto zcela vylučuje. Na stabilní dovolenou je možno rovněž vzít více vybavení, výpočetní techniku či sportovní náčiní. A jak pokusy ukázaly využití přímo jízdy na lodi k uskutečnění etap, nevede k valnému úspěchu a Náčelník je pak naštvaný. Přestože jak se zdá všechny argumenty směřují opět spíše ke stabilní dovolené, z pozice Hry bych spíše hlasoval pro dovolenou vodní. Vysvětlit to nedovedu, ale mám pocit, že méně může být někdy více a stísněné vodní podmínky nutící organizátory i účastníky k improvizaci dodají soutěžení zvláštní aroma něčeho neobvyklého až prospektorského.

Píši ze své pozice, ale v tomto odstavci se pokusím odhadnout i pocity dalších. Na Vodu se jezdí hlavně proto, jak mi vysvětlil Náčelník, aby se sjížděly jezy. Proč, to vysvětlit nedokázal a když jsem nabídl, dle mého soudu rozumné vysvětlení - totiž, že proto, aby se nemusely lodě a vybavení přenášet po břehu - toto odmítl s poukazem na, že se několikrát stalo, že po zdolání jezu byly lodě po břehu vyneseny nad jez a tento zdolán opakovaně. To zní v zásadě logicky, ale mám snad právo na svůj názor a když jsem ho vyjevil - že mi podobné počínání, připadá jako hovadina - nebylo naprosto důvodu k dlouhému monologu, který ne právě uctivě hodnotil mou odvahu, vodácké umění a pracovní návyky. A už vůbec mi nikdo nevysvětlí, proč do toho začal zatahovat, kdy vstávám. Ale nicméně - co se sjíždění jezů týče, musím hlasovat pro Vodu. A to i přesto, že já opravdu žádné jezy sjíždět nechci - a nesouvisí to s tím, kdy vstávám. Tak vidíte, jaký jsem charakter.

Protože hodně utrácím a málo vydělávám je nutno dovolené analyzovat i z hlediska finančních nákladů. Letos Tomáš velmi výhodně sehnal chaloupku za peníz více než rozumný. Stálo to sice nemálo organizačního úsilí včetně donucovacích prostředků - jinak by se finanční výhodnost velice snadno mohla změnit v naprostý opak. Na první pohled by se zdálo, že těžko může být něco levnějšího než bydlet pod stanem, jezdit vlakem, snídat rosu, živit se borůvkami, v řece lapit rybku a tuto si připravit na klacku, jež zadarmo roste v přilehlé křovině, pro labužníky zhltnout sem tam nějakého neopatrnějšího komára. Na stejně první pohled se zdá, že najmout dům, jezdit auty, pojídat švýcarské speciality, pít ročníková vína, chodit do sauny a na závěr jen tak z radosti polknout šestikilový dort, řádně pročistí střeva platebních karet až k debetním koncům. A ono by to i tak bylo, kdybychom dovolenou trávili u Jordána. Jenže ten malý, maličký rozdíl se ukáže podstatným. Čerpat potraviny z rozvětvené sítě přerostlých samoobsluh se může nezdát odpůrcům globalizace, jenže stánkař z kempu v nich nakupuje také - a připlatíte mu 100% - toť jediný rozdíl. Vzpomeňte - pivo v kelímku v kempu, kde se každý štítí jít na záchod, takže se pak každý štítí jít i do lesa, stojí běžně dvacet korun, plus třeba kelímek, podaří-li se přesvědčit stánkovou paní, aby se vzdala jednoho ze svých fernetů, zaplatíte za půl litru 200 korun. Vydírání ze strany kempařů je ten malý rozdílek, který Vodu prodraží. Ne to, že si jednou - dvakrát zajdete v Českém Krumlově na jídlo, ale všechny párky za dvacku po nichž je větší hlad než byl před tím, všechny svařáčky za cenu Rýnského ryzlinku 1999, Znojmo, kabinet. Dopravu osob lodí i materiálu a kempovné bych odhadoval někde pod polovinou nákladů na dopravu a ubytování při dovolené stabilní, náklady na jídlo stejné (nezapomenout ovšem, porovnáváme párky se Spaghetti a la boulognesse) a náklady na lihoviny opět pod polovinou nákladů z Vody (a opět porovnáváme kelímkový Eggenberg a opečovávanou Plzeň). Pamatuji Vodu na kterou jsem vezl 5000 a když jsem se vrátil domů, dlužil jsem Náčelníkovi 1000. Pravdou je, že letošek byl spořivý díky nemoci, kvůli které jsem dva dny prakticky nepožíval, ale ani v opačném případě si nedovedu představit, že bych se přiblížil nákladům výše zmíněným (ani v jednom případě nepočítám náklady na filmový materiál).

A když už jsem u toho - vrhněmež se na fotografování. Co se toho týče, myslím, že Voda je zde zcela jistě ve velké výhodě. Právě výše zmíněné jezy, karamboly, promokání, okamžiky slunečního svitu, řady promodralých vodáků tisknoucích se k sobě na lavičce před stánkem zachraňujíce tak zbytky unikajícího tělesného tepla, dávají promítání u Čiháků pocit, že bylo překonáno něco velkého, nějaká překážka se kterou by se těžko pasoval Rainhold Messner, kterou by si do deníku zapsal Sir Edmund Hillary i Bilbo Pytlík. Na druhou stranu pravděpodobnost zničení drahého zařízení je mnohonásobně vyšší a jen těžko z Vody přiveze autor větší množství komponovaných a promyšlených obrázků.

S tím přímo souvisí rozhled krajem. Za stabilní dovolené se jedinci v mnohem větší míře mohou věnovat pečlivému zkoumání kraje. Mohou projít údolí i kopce, navštívit pamětihodnosti či se nechat zlákat atrakcemi pro turisty přímo připravenými. Všichni víte, jak mě první průjezd pod Kletí drásal - byla vidět, takřka na dosah ruky a přesto nedosažitelná. Na Vodě se je třeba omezit jen na bezprostřední okolí řeky - a jsou-li místa hodná navštívení mimo nocležiště musíme se spokojit jen s pohledem a teče-li náhodou zrovna řeka, nedostane se nám ani toho. Chtěl bych proto touto cestou poděkovat oběma svým řidičům, kteří pro mě vyhledávali nejpříhodnější úhly k pořízení záběrů, kteří zastavovali, zpomalovali, vraceli se či čekali až zmáčknu spoušť aniž by protestovali.

Předpokládejme, že naším cílem je, abychom na jedné dovolené shromáždili co největší počet účastníků. Osobně si myslím, že to má také své meze, ale jednoduše to předpokládejme. Potom opět vychází lépe chaloupka. Zde vede i před dovolenou v hotelu. Umožňuje účast i psům a dětem, takřka bez omezení počtu i věku. Ne, nebojte se nebudu se rozepisovat na toto téma, jednoduše konstatujme, že je třeba vzít v potaz, že, alespoň co se dětí týče, budou spíše přibývat než ubývat. A to je možná ten fakt, který z celého tohoto traktátu dělá jen mlácení prázdné slámy, protože bude nutno zcela přeformulovat základní otázku jet příště na dovolenou na chaloupku nebo na vodu?, na jet či nejet?, protože jinak než na chaloupku to nepůjde. A třeba i dlouhá léta. Ale když už jsem se ve svých úvahách dostal až sem, tedy dokončemež.

Když jsme letošek promýšleli, uvažovali jsme chvíli i o putovním výletě. Koupit pohorky, vzít stany, vyjet do nějakých hor, vyšších či nižších a tam týden putovat. Za úvahu to jistě stojí, ale je nutno si dát pozor, abychom náhodou nespojili výše uvedené nevýhody. Myslím, že by se dalo uvažovat i o variantě vzít kola (to zíráte, co?) a jet někam do nížiny. Problém je, že pořádná nížina je odsud tisíc kilometrů daleko. Nebo se táhne jak umanutá kolem nějaké řeky a tam už to známe. Dále pro úplnost bych vyloučil, především z finančních důvodů možnost trávit dovolenou způsobem AVAROM. Navíc si myslím, že tradice Velikonoc či jiného prodlouženého víkendu je již zaběhnutá a zcela vyhovující. A rovněž pro úplnost - jednou se musí objevit někdo, kdo z jakýchkoliv důvodů navrhne, abychom jeli na dovolenou k moři. Já prosím, ne. Možná se vám zdá, že jako obvykle přeháním, když tvrdím, že bych raději seděl u počítače a pracoval, ale tentokrát ne. Já tam prostě nepojedu.

Zůstávají prakticky dvě možnosti. Voda a chaloupka. Když si pročítám text, již napsaný, na Vodu se mi chce čím dál tím méně. Hlas rozumu velí postupně projíždět oblast za oblastí, poznávat vlast či její okolí. Vyhledávat oblasti, zapichovat vlaječky postupně do míst, kam se těžko jezdí na víkend, objevovat. Jezdit na kole, když to musí být. Pokračovat ve Hrách, předhánět se v kulinářských specialitách připravovaných pro ostatní, podnikat nájezdy na restaurace i atrakce a pak si to všechno promítat. Rozvinout myšlenku univerzity, vždyť každý má co sdělit, v čem poučit. Letos jsme začali a myslím velmi úspěšně, alespoň mě se to líbilo. Díky, Simono.

Na druhou stranu nějaký druhý hlas říká, že i Voda má své kouzlo. Jsme již zkušení a víme čemu se na ní vyhnout, proč nejet znova? Budiž, třeba ne příští rok, ale děti dorostou nejmenších vest, můžeme vyrazit za tři - čtyři roky. Když mi slíbíte, že se každý rok zeptáme, už?, budu spokojen a klidně vyhledávat chaloupky. Ono těch řek je totiž pro nás málo a je třeba trochu zapomenout, pak to bude o to lepší. A asi úplně nejvíc by se mi líbilo k chaloupce přidat "malou vodu", jak má v úmyslu Náčelník, jet na čtyři dny koncem jara nebo začátkem podzimu, byla-li by nálada.

Zkouška proběhla, teď je třeba volit. Je třeba volit a řekněme na Silvestra se dovolit. Ale nejspíš to bude hlas rozumu, ne? Co vy a Hory Orlické?