Lužnice 1993

2. den

Ráno jsem vstal víceméně kvůli zimě a pozvolna probudil většinu výpravy v radostném očekávání věcí příštích. Když se i Lukáš během půlhodiny bleskově oblékl, vyrazili jsme doplnit zásoby do místního obchodu. Tam jsme se setkali s tuhým odporem personálu prodejny. Paní prodavačka byla již při pondělku mírně nervózní z toho, že jí do krámu lezou lidi. Pro vodáky měla přichystané pouze páteční rohlíky, což si Honza nechtěl nechat líbit. Na jeho - musím říci velice zdvořilou - prosbu ohledně výměny pečiva za dnešní se tvářila jakoby se přiznal k pohlavnímu zneužití její dcery. Její nejoblíbenější a prakticky jedinou odpovědí bylo: Ne, které vyrážela s prudkostí výstřelu z kulometu. Inu není nad to, když hned po ránu potkáte někoho, kdo vám zvedne náladu. Ale nic nám nemohlo zkazit náladu nadlouho.

V poklidu jsme posnídali a přichystali se k odjezdu. O rozruch v celém táboře se postaral Červ, který si v kiosku po ránu objednal pivo, do kterého si než jej vypil přidal hojně mléka. Celá dnešní namáhavá cesta byla odměněna dvěma jazyky, kterými by projel i parník. Absolvovali jsme patnáct kilometrů na zasmrádlém voleji. Brzy po vyjetí jsme zaujali rauchpauzovitý útvar, který jsme často obměňovali. Konečné semknutí lodí se všem líbilo. Jsem dobrák a mohlo by se na mě dříví štípat. Dvě třetiny cesty jsem táhnul po voleji pět lodí a ještě mi bylo snášet rádoby vtipné poznámky. Když už jsem opravdu nemohl, nedošlo k přirozené výměně pohonné jednotky, ale k obědu. David vytvořil výborný guláš a když jsme se najedli a nastoupili další plavbu, rozhodli se k mému překvapení pádlovat i ostatní a tak jsme za chvilku dojeli do tábořiště.

Paní správcová od nás vybrala značnou část našich peněz a za odměnu nám nabídla, že nás odveze do obchodu, kde jsme si nakoupili vše potřebné. K večeři jsme si opékali buřty, ale později začalo poprchávat, a tak jsme zalezli do stanů a ulehli. Pro některé z nás měla tato noc své osobité kouzlo. Nejprve Honzův žaludek prohrál marný boj s natrávenými buřty, které podle jeho vlastních slov v žaludku "rozpažovaly". Po té, snad z lítosti nad Honzovým utrpením, Lukáš s Červem vypili všechno pivo, které jsme koupili a nakonec zatím tichý Dan se snažil obloudit jakési děvče z vedlejší party. Dodnes však v této věci není zcela jasno, neboť se Dan od toho dne choval tajuplně a nic se nám z něj nepodařilo dostat. Bylo ale krajně podezřelé, že se každý den nenápadně snažil vemluvit nám, abychom dojeli ještě o jedno tábořiště dál.