Vltava 1994

Pátek

• Jak balit
• Pátrání po vlacích
• Spánek je důležitý

Všechno, co se vešlo do barelu (a je toho žalostně málo), jsem odvezl k Davidovi - duchovnímu otci výpravy - a po krátkém rozhovoru, ve kterém jsem se dozvěděl, že ještě nezačali balit, což jsem mimochodem poznal podle haldy prádla navršené uprostřed pokoje, jsem se odporoučel. To co je ještě čekalo jsem jim vůbec nezáviděl.

Nechal jsem Davida s Danielou svému osudu a upozornil je, že si nejsem úplně jistý, zda se mi zítra podaří vstát tak, abych byl v šest hodin ráno na Hlavním nádraží, odkud měl podle výsledků Lukášova pátrání, které se, mimochodem, naprosto lišilo od výsledků pátrání Honzy, snad odjíždět vlak do Vyššího Brodu, počátečního to bodu naší plavby.

Čas od času se v životě lidském přihodí něco, co člověk sám není schopen ještě po dlouhých letech pochopit, natož racionálně zdůvodnit. Dodnes nechápu, proč jsem nešel ihned po příchodu domů spát. Vlastně, proč jsem vůbec nešel přímo domů. Snad jsem považoval podvědomě za rozumné rozloučit se s několika blízkými pro případ, že by se jim během mé nepřítomnosti něco přihodilo. V tomto místě bych rád zmínil dvě pravdivá přísloví o tom, že v nejlepším se má přestat a že všeho moc škodí.