Vltava 1994

Čtvrtek

• Jiřina zaklíná
• Jak se správně nakupuje
• Tajemství hradu nad řekou
• Propukla epidemie bareliózy
• Nejdelší hodiny dovolené
• Další chod pro hladovějící

Ráno jsem si po pár dnech trošku přispal. Obloha byla od rána zatažená a Jiřina běhal po kempu a řval na vlaštovky, ať lítají výš. Asi tomu nebudete věřit, jako jsem tomu nevěřil já, ale fungovalo to. Po několika minutách se oblačnost roztrhala a začalo být hezky. Domluvili jsme se, že dnes již opravdu vyjedeme. Ze stanu vylezl Červ a hrozně se klepal.

Naposledy jsme po mostě přešli řeku a vešli do Zlaté Koruny. Hledali jsme obchod, kde bychom mohli nakoupit potraviny na příštích pár dnů. Obchod se pochopitelně nacházel na opačném konci vesnice. Ještě ke všemu to bylo do kopce. Nastal jeden z klíčových momentů celé dovolené, a to nákup kuřat, která na Dívčím Kameni opečeme, na což se aspoň já těším od října loňského roku. V místním obchodě se nalézali patrně jediní příjemní lidé žijící v této obci. Koupili jsme vše potřebné a vrátili se do kempu. Vše potřebné znamená: čtyři kuřata, dva litry oleje, koření, grilovací směs, sůl, chleba, máslo, tavený sýr, rohlíky, krájený sýr, dva až tři druhy salámu, aspoň dvoje noviny, papírové kapesníky, zápalky, kartáček na zuby, několik druhů ovoce a zeleniny, cigarety a další dvě igelitové tašky naplněné tím nejnutnějším. Ostatní jsme po návratu našli v kiosku. Dopili jsme, dali ještě jedno, zabalili a odjeli na Dívčí Kámen.

Řeka na Dívčí Kámen opět pěkně teče a nejsou na ní vystaveny žádné překážky v podobě jezů a tak podobně. Tato etapa má také jednu zvláštnost, která dokáže poplést nejednu hlavu. V poklidu jsem si pluli a nalevo před námi se na kopci vynořila zřícenina Dívčího Kamene. Polevili jsme v tempu, protože tato etapa nebyla zvlášť dlouhá ani náročná, a snažili jsme se vychutnat poslední desítky, možná stovky, metrů dnešního přídělu. V tu chvíli řeka nekompromisně uhnula a my jsme pozorovali již zmíněný hrad za sebou, kterak jsme se od něj vzdalovali. Poté se řeka nepochopitelně několikrát zakroutila a po takových dvou až třech kilometrech se opět před námi vynořila tatáž zřícenina. Po geografickém a kartografickém průzkumu mohu prohlásit, že se nejedná ani o dva naprosto shodné hrady umístěné nedaleko od sebe, ani o časoprostorovou smyčku, ale o prostý fakt, kdy řeka zajímavě meandruje, čímž tento jev vzniká. Vytáhli jsme lodě z vody a při pohledu na hodinky jsme zjistili, že bylo nezvykle brzy. To bylo ovšem dobře, protože jsme měli před sebou mnoho práce.

Stany jsme postavili v blízkosti záchodů, což kvitovali s povděkem zejména Venca a Vlasta, kteří měli potíže zažívacího traktu (bez předchozího varování se jim na několik minut několikanásobně zrychlil metabolismus), zatímco zbytek se snažil vystavět větrolamy a donutit tak vítr, aby nefoukal od záchodů, ale k nim. Honza, jako lékař expedice, stanovil diagnózu na bareliózu, v lepším případě pak na úplavici. Jiřina opět zaklínal vlaštovky. Rozdělili jsme se na tři části. Jedna část jsem byl já. Hlídal jsem tábor a rozmrzající kuřata před dotěrným hmyzem, dalším zvířectvem a vyhládlými vodáky. Druhá skupina kradla v lese dříví a třetí ve vesnici rozličný materiál, který by se hodil na výrobu rožně, popřípadě o němž si aspoň někdo myslel, že by se k výrobě mohl hodit. Všechny tři skupiny byly úspěšné a do blízké vesnice přijela kriminálka vyšetřit rozsáhlou krádež na rozestavěném domku.

Pomocí Vlastovy konstrukce, několika kilometrů drátu a čtvercové armatury o straně dva metry se podařilo Vlastovi a Davidovi vytvořit fantastickou rožeň. Jiřina s Červem se postarali o ohniště a ostatní se střídali při řezání a štípání dřeva. Danovi se po dvaceti vteřinách podařilo zlomit topůrko u sekery. Bohužel u sekery, která nebyla naše. Vlasta si ale věděl se vším rady. Sám osobně jsem se kromě jiného zasloužil o výrobu postřikové lahve, kterou jsme používali při pečení ke krocení vysokošlehajících plamenů. Pak jsem zahlédl rozpůlená kuřata a v tu chvíli by ze mne měl radost Pavlov. Začali jsme odpočítávat nekonečné dvě hodiny. V čase pečení se Honza staral o to, aby kuřata neuschla a průběžně je zaléval pivem. Určitě jim přivodil posmrtné delirium tremens. Červa jsme používali místo různých vidlic, protože dokázal rozpálená kuřata na rožni libovolně otáčet holýma rukama. Vytoužený okamžik se přiblížil, nervozita stoupala. S Honzou a Danem jsme se postarali o to, aby nic nepřišlo nazmar. Jiřina chtěl jednu porci věnovat, kdo ví z jakého důvodu, děvčátku od vedlejšího ohně. Honza však pamětliv křehkosti dětského organismu, zejména choulostivého trávicího ústrojí, tuto iniciativu odmítl s odůvodněním, že kuřata jsou příliš kořeněná, což byla mimochodem pravda.

Další chod byla výborná míchaná polévka, kterou jsme pracovně nazvali Knotana, jelikož obsahovala produkty firem Knor a Vitana. S plnými žaludky jsme spokojeně oddychujíc seděli okolo ohně a klábosili o všem možném. Všeobecný klid narušovali pouze Jiřina s Vencou svými pravidelnými útěky do nedaleké budky. Vždy, když se vrátili k nám, říkali, že to stihli, ale že to bylo jen tak tak. Když nám došla řeč, šli jsme spát. Ten večer nebyly na nebi žádné hvězdy.