Vltava 1996

Kapitola Třetí: Pondělí 12.8.

Tomáši, nečti tuhle kapitolu.

Ranní "Dáme ještě jedno a jedem", probíhá uspokojivě už nejméně tři hodiny. Snažíme se kalné mrholící ráno vylepšit grogy, pivy a rumy s colou. Když se exhumuje i Vlasta (kupodivu z cizího tee-pee), konečně se pořádně rozprší a začínáme uvažovat o odjezdu. Vzbudíme Dana, který spokojeně dospává ve slunečních brýlích na raftu, balíme, Náčelník vyhazuje poslední opozdilce z hospody a kolem druhé hodiny pokládáme lodě na vodu, odrazíme a v tom okamžiku počíná průtrž mračen. Po třech hodinách neobstojí ani jinak povzbuzující tvrzení, že se jedná jen o babku.

Po dvaceti minutách natéká voda do nepromokavých obleků a nevyhnutelně přichází trudomyslnost. Náčelník vyjímá litrovku rumu, zaklesáváme lodě do rauchpauzovitého útvaru, a necháváme ho kolovat. Tomáš tvrdil Náčelníkovi, že kupovat celý litr je nesmysl, že je to moc a že se to nevypije. Během prvního kolečka polovina rumu zmizela. Simona s Tomášem (druhým) nás zvou na colu s rumem. Vytvořili tento nápoj s očekáváním zimy tak, že do 3/4 litrové čutory nalili 1/2 litru rumu a symbolicky ho doplnili zmíněnou hnuso-colou. Kdyby mi tvrdili, že se jedná o čistý rum, věřil bych. Celkově depresivní pohled, přes proudy dešťové vody crčící z kapuce nepromokavé bundy na okolní hnusný svět, se trochu projasnil. Zjišťuji, že Tomáš nesnáší nepohodu asi nejlépe protože mnohé cesty různých lahví kolujících naší lodí, mě díky nenápadnému posunování lodě v rauchpauzovitém útvaru míjely jak při cestě tam, tak při cestě zpět.

Ale jsou i jiné potíže. Zapalovače postupně vypovídají službu a i když se cigareta podaří zapálit:
a) zhasne
b) můžeš s ní vyhodit i zbytek balíčku
c) můžeš s ní vyhodit i zapalovač
d) když cigareta nezhasne, zhasne za deset vteřin
e) když nechceš, aby zhasla, musíš kouřit v embryonální pozici a můžeš si spálit kolena
f) cigareta je v každém případě "spařená" a tudíž ti nechutná
g) když mezi jednotlivými tahy necháš více něž dvouvteřinovou mezeru, cigareta zhasne
h) stejně zhasne

Potěšili nás motoristé, kteří nás sledovali z tepla svých vozidel ze silnice nad vodou. Zpomalili, pustili blinkry (modrý Forman CBE 17-34) a zvesela nám kynuli, protože si mysleli, že se nám to líbí, dokud na ně Ludva neudělal neslušné gesto.

Náčelník nafoukl míč a kázal počít hru proti trudomyslnosti. Po úvodních dvou pinknutích zmizel (míč) za útvarem. Tři nejmenovaní účastníci, kteří shodou okolností již delší dobu požadovali zastávku k močení, se vrhli do živlu, míč vylovili a útvar během desítky minut za mohutného povzbuzování doplavali i s míčem. Za těchto okolností hra pokračovala aniž by se intenzita dopadajících kapek zmenšovala.

Jiřina potřeboval opět močit a zastavení nepřicházelo v úvahu. Povstal, otočil se po větru a potřebu vykonal z lodi. Nevím, ale i v tak kritickém okamžiku, by jeho počínání dr. Guth-Jarkovský těžko schvaloval, zvláště v přítomnosti dam.

Později tuto situaci Jiřina komentoval. Nevěřil prý nikdy, že by se na něčem natolik vratkém jako je kanoe jím obsluhovaná, mohl kleknout, nemluvě už o kompletním vztyčení.

Čutka-Aiga Náčelníková se chovala velmi statečně, ale její třas dosahoval již intenzity Červovy, v době před ranním panákem. Obětavý Dan, který snad jako poslední si Vodu vychutnával, ji proto pojal na svou mužnou hruď přikryv ji promoklou nepromokavou bundou.

To již došlo k částečnému roztržení rauchpauzovitého útvaru neboť Tomáš (druhý) vypadl z lodi a zmizel za zákrutem řeky z čehož Simona mírně znervózněla, zvláště proto, že se blížily peřeje. Náčelník, muž činu pominul naše klábosení, jak nastalou situaci řešit, jarým skokem se přenesl do Simoniny lodě, cestou uchopil Tomášovu kameru a jal se odvážně manévrovat mezi kameny. Lukáš otočil za pomoci Daniely a přihlížení Dana raft a jeli pro Tomáše (druhého).

Tomáš malátnými pohyby pádla instinktivně provedl naši loď nebezpečným úsekem, vyjádřil se, že ten déšť je na hovno, že ho voda sere, já ho seru a vůbec, kde že je ten rum.

Pak jsem musel dlouze intenzivně pádlovat, aby Tom mohl uspořádat anketu, "Kdo má rum?" u co největšího počtu lodí.

Úspěch jsme zaznamenali u lodi Jiřina - Ludva, kde nám nabídli grantsku. Tomáš se do nich zaklesl a plavba probíhala opět klidně.

Lukáš s neomylným smyslem pro lepší pití zakormidloval raft k našemu útvarku, Tomáš se zamotal do lan raft obepínajících a počal vydávat rady, kdo má jak pádlovat (při tom už on sám jen nesmyslně plácal pádlem Čutku-Aigu, raft, mně a trochu vodu), kdo mu má podat grantsku, začal nás informovat, co je všechno na hovno a co bylo nejhorší, počal vydávat předpovědi, jak je daleko do cíle dnešního úseku. První předpověď třech kilometrů byla v zásadě povzbudivá. U dalšího význačného orientačního bodu to bylo dva kilometry, což stále odpovídalo. Pak jsme projeli okolo Zátoně a Tomáš hlásil tři kilometry a napomenul Danielu, že málo pádluje a Lukáše, že mu vypil rum. Načež se vymočil do vody aniž by povstal. Chcete-li vědět jak, zeptejte se ho, já to popisovat odmítám.

Další navigační informací bylo, že Lukáš, Daniela, Dan a já málo pádlujeme v důsledku čehož jsme kemp Na Pískárně dávno přejeli a že Krumlov je na hovno, že tam nejede, nepádluje a že chce rum a na Pískárnu na panáka.

Pak přestalo pršet a my uviděli konečně kemp. Nebýt Tomáše, přistávací manévr proběhl bez potíží, ale protože nebylo možno ho vymotat z raftových lan, musel čekající Náčelník vskočit z břehu do živlu a obě lodě zachytit. Načež mu Tomáš vynadal, že mu vypil rum a že málo pádluje.

Náčelník počal vyprošťovat raft, já Tomáše z lan a protože se nám to povedlo, chvíli jsem zůstal s lodí opuštěn v toku a nevěděl jak zdolat strmý břeh a nemusit při tom ztratit loď nebo Toma.

Nakonec jsem s Náčelníkovou asistencí vše zvládl a Tomáš si šel na chvíli zdřímnout.

Plocha určená ku stanování byla bažinatá a všechny chatky v kempu obsazeny. Naštěstí Náčelník pohovořil se správcem a vysvětlil mu, že nějaké chatky jsou volné, načež ten se omluvil a prodal nám tři, takže Tomáš mohl jít definitivně spát.

Počali jsme večeří. Nehorázné ceny v oblasti se změnily v nekřesťanské. Současně s tím se ovšem snížila kvalita podávaných produktů. Se sebezapřením jsem pozřel nechutný smažený sýr. Do dneška jsem netušil, že na smaženém sýru lze něco zkazit. Vězte, že je možno zkazit smažený sýr, brambory, nedodat tatarku a obložit ho zkaženou zeleninou. Ale já měl strašný hlad po všech těch rumech, whiskách, zimě a mokru a obzvláště po převlečení do suchého.

Jiřina si zakoupil zeleninový salát a ten byl takový, že ho majitel šel reklamovat. Reklamace dle dr.Gutha-Jarkovského to patrně nebyla, nicméně účinek byl pozorovatelný. Vložil se do okénka a zvýšeným hlasem pravil:
"Hele, vole, pocem, né ty, ten za tebou, no ty, pocem a strč si ten salát do prdele."
Příslušný kuchtík tak neučinil, ale alespoň vrátil peníze.

Přicházíme k proslavenému pískárenskému krbu, kde není místo. Náčelník se vrhá do organizace stolů, židlí, správců a hostů a nakonec sedíme byť na zvenku přinesených a tudíž mokrých lavicích, ale výchozí pozice pro boj o místa u krbu v teple máme.

Zpočátku je atmosféra naší společnosti v podstatě ponurá, každý objímá plastový kalíšek se svařeným vínem chtěje z něho vysát všechno teplo. Láhev svařáku o jehož kvalitě odmítám psát stojí 90 korun. To bez obsluhy, bez ubrousků u umakartového stolu v umakartových kelímcích, ve kterých víno vydrží půl hodiny horké, že se není možno ho napít a pak během dvaceti sekund vychladne na teplotu místnosti tj. na 17° C.

Já to prokládám, bůhvíproč, aquilou za 25 korun litr.

Náčelník opět přestavuje a přesazuje celý lokál a ocitáme se u krbu a pomalu se rozehříváme. Na první amatérsky nesmělý žert reaguje... kdo? .... ano, Simona a už jsme naštěstí ve starých kolejích. Postupně se zábava rozproudí než je uťata úvodní písní "Jupíčerte" od vedlejšího stolu. Místní nebo spíše dnešní muzikanti jsou vybaveni ještě vozembouchem a harmonikou. Neznám lepší brzdu konverzace. Pokřikujeme na sebe s Náčelníkem přes půl stolu až mám ráno laryngitidu. Světlým bodem je taneční výstup dua Jiřina - Ludva.

Za pozdního večera přichází do již ztichlého pavilónku probudivší se Tomáš, prohlásí, že ten chlast je na hovno a vypije se mnou a Náčelníkem pivo na dobrou noc.

Vlasta obligátně pochrupává na stole. Obligátně prší. Ještě, že máme chatky.