Vltava 1996

Kapitola Pátá: Středa 14.8.

Ráno obligátně prší a je zima. Protíráme si oči svařákem a vzpomínka na bzeneckou rulandu ročníku 1993 mizí v nenávratnu. Lihu takřka prostý nápoj přesto zahřeje, takže můžeme kolem poledne vyrazit na řeku.

Urazíme nějakých padesát metrů a čeká nás první dnešní jez. V rychlosti s Tomem přenášíme a směřujeme na něj objektivy přístrojů. A máme proč. Extempore počal Vlasta s Fáčem proražením lodi a vylomením příčné vzpruhy. Venca vede monolog o absenci činnosti Vlastova mozku. Může si údajně jezdit co chce, až bude kanoe jeho vlastnictvím, což se nikdy nestane, protože je blb. Usuzuji z toho, že zlomené plavidlo patří naopak Vencovi. Pak nastupuje v další plavidlo sám karatel a ve společnosti Pavky proráží i to. Rozzuřeně zahazuje pádlo a mírnější formou opakuje výše popsaný monolog. Tím až na jedno zlomené pádlo končí hrůzy tohoto jezu a Václav ho překřtívá na "jez, který se opravdu vyplatil".

Nelze nevzpomenout mistrovské Červovo zdolání tohoto splavu skokem propustí. Náčelník a jeho raft znuděně projíždí schod takřka dva metry vysoký aniž by bylo nezbytné vyjmout prst z nosu.

Další krumlovský jez přetahujeme vyjma raftu, který prolétne jako blesk šlajsnou, ukazuje cestu dalším kanoím, nikoliv z naší skupiny, které silný vracák notně potrápí k radosti přihlížejících. Jeden z nešťastníků tahá z protiproudu loď dobrých deset minut.

Na tento jez nezapomene ani Aiga-Čutka vrhnoucí se z dosud neobjasněných příčin z dvoumetrové navigace do vody. Naštěstí se jí do cesty postavila kanoe o kterou udeřila hlavou, takže rychlost dopadu do vody se přece jenom zmírnila.

Do cesty se nám staví restaurace Rumyší díra, pojíme tedy gulášovku doplněnou nezbytnými pivy, výjimečně za rozumnou cenu, pomineme místní specialitu Pivomléčný koktejl a vyrážíme na další pouť.

Já s Tomem popadneme loď a za pět minut proběhneme Myší dírou, abychom mohli hodinu čekat na dobrodruhy, kteří sjíždí dva zbývající krumlovské jezy.

Po té co dorazí, aby naložili věci, Ludva, již značně pod vlivem, neočekávaně začne vystupovat z lodi a takřka Jiřinu udělá. Co se nepovedlo nyní, dokoná na záludném kameni o kilometr dále, kde se oba div neutopí. To by nebyla pro lidstvo žádná zvláštní ztráta, ale ztráta dvaceti piv je klasifikována jako zločin proti lidskosti. Nemůže je omluvit ani záchrana basy. Náčelník to zcela jasně vyjádřil důtkou a zápisem do deníku.

Než se zima stačila změnit v zimu s deštěm, vydáváme se na další cestu. Náš postup se zarazil jen na chvíli, nepočítáme-li rauchpauzovitá zpomalení. Četné cedule vtipně umístěné tak, že je bylo lze číst z vody, nás upozornily na Bažina bar a protože mezi námi je mnoho ctitelů seriálu M*A*S*H, nelenili jsme a přirazili. Pod vojenským stanem nacházel se přívětivý bar. Vedle lákal k posezení a ohřátí rozdělaný oheň.

Vypili jsme po pivu, vykouřili cigaretu a až na odchodu se velitel Bažiny zmínil o místních specialitách, jako je Hawkeyho koktejl, B.J.-ovo překvapení čí Zaschlý chrchel plk. Blakea. Většina lodí již je na vodě, ostatní ve fázi spouštění a já neochutnal ani jediný ze zmíněných lákavých osvěžení. Tušil jsem, že za lákavými názvy se bude skrývat plytká tekutina nevýrazné chuti, ale vtipné názvy koktejlů mě dostanou vždy. Využívám Tomášova zdržení u jednoho stromu a protože jsem muž akce jedná-li se o nějaký pozoruhodný nápoj, jarým skokem se vrhám do šera baru, poroučím přerývaným hlasem Hawkeyho koktejl. Barman, mimochodem pozoruhodný mladý muž, s jehož uměním by se mělo seznamovat pomalu a důkladně, se vrhl, vycítiv můj zmatek a spěch, k lahvím a počal se činit. Rvu mu sklenku z rukou a nesu ji k ústům, protože Tomáš již zlostně klopká pádlem. Barman, rozhodně velmi pozoruhodný člověk, ještě než sklenku k ústům donesu, do ní hází olivu, já trochu se zděšením registruji, že ve sklence je kromě olivy nejméně deci neředěného alkoholu. V očekávání pachutí, vlévám obsah sklenky nadvakrát do hrdla a ještě než zážitek korunuji olivou, s uspokojením seznávám, že zážitek je více než příjemný. Jemná chuť laciného brandy zůstává beze změny a jeho četné vady jsou zahaleny závojem ginu, který snad dokáže kladné vlastnosti ještě umocnit.

Vzhlížím do barmanových očí pohledem novokřtěnce k biskupovi. Pociťuji, že se znatelně oteplilo, mrholení, obtěžující nás už od rána svou soustavností, je vlastně příjemné osvěžení a náhle mi uschly aqua-boty, což se nestalo nikdy na žádné vodě a nikomu.

Volám do zatáčky řeky za kterou zmizely ostatní lodě svůj žal a nastupuji za Tomášem. Ó, vy plemeno hadí, proradný lide vodácký, proč Vaše nedočkavost mít už v hnusném kempu postavený smradlavý stan zabránila byť jen rozvážit možnost přespat v Bažině a místo odporným smaženým sýrem z mléka, které podojila strupatá kráva, chutnat nektary z kuchyně mého přítele barmana.

Ano nazývám ho svým přítelem. A přestože naše přátelství trvalo jen krátce, byvše přerváno Vaší necitelností, patřilo mezi nejintenzivnější, která jsem ve svém životě prožil.

Naštěstí mám v lodi Tomáše, který se snaží rozverným hovorem rozehnat kumulonimby roztahnuvší se na mém čele, což se mu následně daří.

Dorážíme k jezu nad kempem Zlatá koruna, filmuji Tomáše, již bez komplikací, střídám Danielu na raftu a sjíždíme jez.

Došel jsem k závěru, že raftu by více slušela divočejší voda. Ale při hledání takové řeky narazíme na další problém, v okamžiku, kdy by se raftaři počali mírně namáhat, my v prostých kanoích bychom je již jen pokojně sledovali z břehu, jak míjejí trosky našich lodí.

Jdeme se najíst do vesnice, kde nás však hned po jídle vyhazuje sadistický hostinský z hospody pod záminkou zavírací hodiny, aby pak drze přiznal, že kdyby nemusel (!) odjet na zábavu, obsluhoval by třeba do rána.

Končíme tedy opět v kempovém stánku u svařáku z plastikových kelímků za devadesát. Hrajeme Zkurvené prší, abych seznal, že to není hra pro mě. Nejenže jsem hru ani jednou nedokončil, ale většinu hry jsem si nebyl jist, mám-li odložit kartu já, nebo kdokoliv jiný u stolu. Hra většinou končila tím, že jsem měl všechny karty, soupeři neměli s čím hrát a nezbylo než prohlásit, že jsem opět prohrál a znovu rozdat. Jediné, co jsem dokázal, bylo za výkřiků "Otálíš" nebo "Máš blbý kecy" občas někomu podstrčit nějakou tu kartu.

Další průběh večera je již dle nacvičeného schématu. Jiřina se opije a hlasitě uráží kolemjdoucí tak hrubě, že už ani negramotný stánkař nevěří, že je inženýrem, Ludva se opije a hrubě uráží Jiřinu, že jako zadák nestojí za nic, Marie se opije v tichosti, Vlasta spí na stole a Náčelník si cintá pentli.