Sázava 1998

Den D -10

Příručky jsou fakt skvělá věc. Tedy aspoň dokud jste nezapomněli, co je v ní napsáno nebo dokud jste ji - nedej Bože - někde neponechali. A nemuseli jste ji zrovna ztratit nadobro. Hromy a blesky na Vaší hlavu může přivolat i to, že jste ji ponechali v barelu, ač vás k tomu vedla úzkostlivá péče zachovat ji co nejdéle v co nejlepším stavu. Příručky a tiskoviny všeho druhu se v poslední době staly doménou Náčelníka, který je chrlí pro každou příležitost jako výrobní linka středně velkého prosperujícího podniku. Náčelníka přestalo bavit prodávat "levná" auta a přesedlal na "trochu dražší". (Náčelník by Vám vysvětlil, že zaplatit cenu x za Škodovku vyjde na stejno, jako zaplatit 2x za Nissana, ale mé vnitřní Já se zpěčuje tomu věřit. I když chápu jeho názor prodejce aut, musím jako spotřebitel trvat na tom, že 700.000,- Kč je dvakrát více než 350.000,- Kč.) Tím mu ubylo práce a přibylo volného času, který investuje do výroby zmíněných tiskovin. Každým dalším pokusem jsou materiály vycházející z jeho dílny lepší a lepší a příručka k expedici SZV98 se mu opravdu povedla.

Jak by ale podotkla teta Kateřina, každá mince má dvě strany a v tomto bodě bych s ní musel (ač nerad) souhlasit. Kromě již zmíněných úskalí může v sobě průvodce skrývat - snad jako nějaký bonus, kterým platíte zvrhlému autorovi za jeho námahu - přihlášku. Proradnost takové skutečnosti se ještě umocní ve chvíli, kdy přihláška obsahuje formuli o tom, že musí být odeslána do kanceláře Náčelníka do dne D - 10. Z příručky jsem si zapamatoval kdejakou maličkost, ale tuto zákeřnou smeč jsem nevybral. Po probdělých nocích, kdy jsem byl odtržen od faxu a musel trpět Lukínovy neustávající vtípky a posměšky vycházející (bohužel) z reálného předpokladu, že mi nebude povolena účast na expedici, jsem s týdenním zpožděním, a tedy víceméně pouze formálně, odeslal přihlášku k úřadu Náčelníka a modlil se, aby to nepovažoval z mé strany za provokaci a aby se mu podařilo udržet hněv na uzdě a zakázat mi jen letošní vodu. Po několika minutách po odeslání faxu se mi zastavilo srdce. V kanceláři mi zazvonil telefon a ve mně by se krve nedořezal. Náčelník mi s pochopením sdělil, že přihlášku přijal, potvrdil mou registraci do skupiny a dále mi už jenom řekl, že se hrozně těší a jestli se taky těším. Srdce se mi zase - o poznání veseleji - rozběhlo. Dodnes nevím, jaká shoda náhod to zapříčinila, ale určitě vím, že takové štěstí může mít člověk jenom několikrát za život a že bych neměl pokoušet svůj osud. Stejnou potíž s odesláním přihlášky měl i Kochač, ale ten se rozhodl vydat zcela opačnou cestou, řídit se heslem 'Nejlepší obrana je útok', a Náčelníka nešetřit.