Sázava 1998

Den D +1

Něco nebylo v pořádku, protože do stanové plachty nebubnovaly dešťové kapky. Byl ale teprve den D + 1, a k tomu brzy ráno, a tedy ještě spousta příležitostí tuto úlitbu přírody uvést na pravou míru. Každopádně to byla příjemná změna oproti minulému a zejména předminulému roku. V noci jsem měl velice živý sen, o kterém jsem hodlal s někým promluvit. Dal jsem se do hovoru s Doktorem, který rozjímal na lavičce, a zřejmě dumal nad tím, proč neprší. Můj sen ho příliš nezajímal a vedli jsme neutrální hovor. Mluvili jsme schválně o stupeň hlasitěji než bylo nutné, ale nemělo to žádaný účinek. Doktor změnil strategii a nepokrytě začal dělat takový rámus, až se mu skutečně povedlo vzbudit všechny kromě Knedlíka. Byl sám se sebou spokojený a všem opakoval, jak je rád, že jsou vzhůru, protože mu už začínalo být smutno. Najednou se z Knedlíkova stanu ozvala moje noční můra: "Hašek nepustil ani jeden nájezd." Uvědomil jsem si, že můj živý sen byl asi hromadný nebo to možná nebyl sen. Akorát jsem měl pocit, že v noci vycházel zvuk z druhé strany tábořiště. Za chvilku už bylo jasné, že stejný sen jako já mělo více lidí, takže to musela být skutečnost. Společně jsme si začali vyprávět, co všechno jsme v noci zaslechli a začali tipovat, z kterého stanu ten mutující opilec vyleze. Kdo tipoval Brno, vyhrál. Naštěstí to vypadalo, že s sebou nemají lodě, což pro nás mohlo znamenat jiskřičku naděje, že budeme dalšího nočního vysílání ušetřeni.

Po snídani jsme zabalili, spustili poprvé lodi na vodu, zjistili, čí loď je nejvíce děravá (Lukínova - speciálně zapůjčená Vencou), naložili bagáž a odrazili od břehu. První, co jsme na vodě udělali, aniž jsme měli čas pořádně namočit pádla, bylo, že jsme z barelů vyndali pláštěnky, protože začalo strašně pršet. Výborně, všechno bylo tak, jak mělo být. Již dnes budeme mít mokré stany postavené na mokré trávě, mokré věci a rýmu. Intenzita deště zřejmě překvapila i Doktora, protože tentokrát ani nepronášel svou oblíbenou formuli, že se jedná o 'babku'. A tak jsme se pomalými přískoky přesouvali z pod jednoho stromu pod další, podle toho, jak silně zrovna pršelo. Jezy jsme překonávali projetím retarderů nebo koníčkováním a střídavě oblékali a svlékali pláštěnky. Kácov byl sedmnáct kilometrů daleko a řeka nejevila pražádnou chuť náš pohyb podpořit nějakým proudem. S trochou nostalgie jsem vzpomínal na včerejší pařák ve vlaku a v duchu počítal věci, které sebou vleču naprosto zbytečně: plavky, sluneční brýle, opalovací krémy, šortky, trička s krátkým rukávem, tedy vlastně skoro všechno, co jsem sebou měl. Ještě po dvou hodinách jízdy jsme byli ve Zruči, a to nám na náladě nepřidávalo. Počasí se po ukázce síly umoudřilo do té míry, že přestalo pršet a postupně se vyjasňovalo. Když jsme přijížděli do Kácova, byla obloha skoro bez mráčku a nálada stoupala stejně, jako teplota vzduchu. Toho. že přestalo pršet, litoval pouze Knedlík, který si koupil novou pláštěnku, a už se celý týden těšil, jak bude pršet.Cestou jsme zastavili u kiosku, kde na nás čekal Lyska s Irčou. Po obědě jsme se zaklesli do rauchpauzovitého útvaru a nechali se unášet proudem (tedy nechali bychom se, kdyby tam nějaký proud byl). Byl jsem jeden z mála, kdo v tu chvíli zůstal vzhůru. Klidně podle nás mohli natočit další film Akt X, ve kterém bychom představovali zbloudilé kánoe brázdící tajemné vody Sázavy s posádkou zasaženou mimozemskou energií, která nás uvrhla do hibernačního spánku. Jediné, co nás dokázalo všechny probrat bylo, když se Kochač s Fíkusem udělali na naprostém voleji. Na jejich obranu je nutno uvést, že je - za nevyjasněných okolností - spíše udělali Knedlík s Ninoušem. Nicméně pozorovat Kochače s Fíkusem, jak připravovali loď k vyplutí, bylo velice zábavné číslo, i když ke konci poněkud zdlouhavé. Někdo utrousil, že by možná bylo lepší, kdyby před sebou tlačili barely, a loď nechali na břehu. V tu chvíli ještě nikdo nemohl tušit, jak byla tato rada prozíravá. Možná ji měli poslechnout.

Z mostu v Kácově na nás pokřikovali Lyska s Irčou a směrovali nás do tábořiště. Dneska jsme nemuseli nosit ani jeden jez. Všechno se dalo buď přetáhnout nebo sjet. Vybalili jsme, postavili stany a já byl natolik unesený slunečným počasím, které momentálně vládlo, že jsem podstoupil koupel v řece. Už ráno jsem objevil, že Ninouš a Knedlík s sebou vezou nafukovací matračky, které ráno pracně vyfukovali, aby je mohli večer stejně pracně nafouknout. Dneska jsem se pozorováním Knedlíka při nafukování matračky ještě bavil, ale slíbil jsem si, že až mě to přestane bavit, prozradím mu, že je ve ventilku dětská pojistka, která brání vyfouknutí matračky v případě, že dojde k náhodnému vytržení špuntu. Další den bych mu pak mohl prozradit, jak se s pojistkou zachází.

Tábořiště v Kácově měl na starosti nějaký nepodařený typ humanoida, který po nás chtěl peníze dříve než jsme stačili vyndat stany z barelů. To byla jeho první chyba. Náčelník ho ihned - slušně, leč důrazně - vykázal do patřičných mezí. Bohužel, o co byl správce rychlejší při kasírování návštěvníků, o to byl pomalejší při obsluhování v místním kiosku. To byla jeho druhá chyba. Kdyby dělal ještě trochu pomaleji, už by musel couvat. Aby to nebylo všechno, vládl v kiosku zvláštní režim záloh na sklo kombinovaný systémem žetonů, který jsem pochopil až pozdě večer. Zjednodušeně šlo o to, že záloha měla bránit ztrátám skla a žetony jeho přírůstkům. Po zjištění neradostné situace jsme se hromadně odebrali vyhledat restauraci, kde bychom ukojili hlad.

V první restauraci jsme nepochodili. Servírka byla naprosto v pořádku, ale její rezolutní: "Sem psy nesmí!", nás otočilo o sto osmdesát stupňů a přinutilo hledat další hospodu. Zjistili jsme smutnou skutečnost, a totiž, že obyvatelé Kácova nejsou zrovna fanoušky zakládání nových restaurací. V další hospodě, druhé a poslední, byla natolik neobvyklá nabídka jídel, že se mi trhal žlučník, jenom když jsem ji četl. Pokorně jsme se vrátili do první hospody a zanechali Náčelníkovy s Ajgou u stolku před hospodou. Přemýšlel jsem, jestli Dandáša s Dandášou sedí vedle sebe, aby dokázali vypít objednané pivo nebo jestli si objednávají velké pivo, aby mohli sedět vedle sebe. Zase tu dobře vařili a dělali tu slušné palačinky. Večer jsme strávili u stánku v kempu. Najel jsem na kolu se sodou a s pobavením sledoval, jak ostatní střídají nejrůznější nápoje a jejich kombinace a rozmýšlejí, kterému nápoji zasvětí letošní vodu. Zatím se nikdo nepokusil přivodit si alkoholem otravu, pouze Berouš se o totéž pokusil s lízátkem. Kochač s Lukínem se rozhodli pro vodku s kolou. Tedy kromě rumu na lodích.