Sázava 1998

Den D +6

Ráno nás vrchní nevpustil do restaurace na snídani. Patrně ho včera ráno rozladilo, že nás, jako hosty, musel obsluhovat. Ale aspoň nepršelo. Vyrazili jsme s Náčelníkem, Doktorem a Kochačem do obchodu. Obchod objevil Kochač na noční procházce, když se pokoušel rozchodit několik kilogramů selátka, které ho tlačily v žaludku a nedaly mu spát. Obchod se nacházel asi pět minut chůze od kempu. Náčelník byl v dobré náladě, protože mi bez mrknutí oka dovolil zakoupit noviny. Vrátili jsme se do kempu, posnídali, zabalili věci a vyrazili na vodu.

Dneska jsme měli dvě varianty dojezdu. Buď dvacet kilometrů vzdálený Týnec, nebo Poříčí, do kterého to bylo devět kilometrů. Nevím proč, ale byl jsem pro to, dojet až do Týnce. Cítil jsem to jako morální povinnost vůči Náčelníkovu itineráři. Na druhé straně jsem neměl nejmenší ponětí, kde na to vezmu síly, a tak jsem byl nakonec rád, že se k mému názoru nikdo příliš nehlásil a nechal jsem se přehlasovat. Od rána bylo krásně a počasí se rozhodlo nám poslední den ukázat, jak by mohla dovolená na vodě vypadat, kdyby počasí chtělo. Sluníčko a obloha bez mráčku definitivně rozhodly o dnešním cíli. Ihned po vyplutí jsme se zasekli do rauchpauzovitého útvaru a už se nepustili. Opalovali jsme se, plavali v řece, stavěli přehrady v proudu pod jezem.

Zastávku jsme udělali v hospodě Paluba, kde došlo na smažený sýr (kolikátý už tento týden?) a následně na lodi i na doutníky, které v posledních letech patří ke koloritu posledního dne. A je dost možné, že kdyby nebylo Doktora, byli bychom na řece dodnes. Rád bych v tuto chvíli napsal, že se neohroženě vrhl do nebezpečného živlu a s nasazením vlastního života nás dopravil do tábořiště. Pravda je ovšem taková, že Doktorova žízeň dosáhla takového bodu, že slezl z lodi do půl metru hluboké řeky, popadl do každé ruky jednu loď a začal nás táhnout k cíli, který byl již několik hodin stejně daleko. Zlí jazykové tvrdí, že Doktor na lodi usnul (což toho dne udělali všichni), spadl do vody, a v nastalém šoku chytil, co měl po ruce, a táhnul a táhnul.

Doktor nás přitáhl ke břehu, naposledy jsme vytáhli lodi na břeh, naposledy z nich vylili vodu, naposledy postavili stany a naposledy odešli do hospody. V místním hostinci bylo útulno. V salónku byl kulečníkový stůl, automat na šipky a na takovou tu hru, jak se při ní snažíte dvěmi páčkami udržet kovovou kuličku narážející do pružin, gumiček a zvonků co nejdéle ve hře. Kulička si ale vždy najde cestu ven. Poklidný večer narušila skupina místní mládeže svým opileckým chováním do té míry, že jsme z hospody odešli. Naposledy jsem zalezl do spacáku a naposledy na vodě jsem usnul.