ÚVODEM

Vzpomínky jsou naštěstí jedna z věcí, kterou vám nikdo nevezme - tedy aspoň zatím. To byly časy ... Červ pil pivo s mlékem, L200C utopil nové brýle, kuřata jsme opékali na prknech z parkových laviček, které jsme našli na městské skládce (a jak nám chutnalo!), Plešatej lámal lodě holýma rukama a v kiosku a baru jsme dokázali ve dvou vypít všechen rum. Naštěstí existuje ke všem ročníkům více či méně obsáhlá dokumentace textová, zvuková, obrazová a filmová, zpravidla v několika verzích současně. Pročítáním, posloucháním a prohlížením těchto záznamů dokážu trávit spousty času aniž by se mi kdy zprotivily. Takto strávený čas nepovažuji za ztracený, ba naopak, dodává mi sílu.

Od té doby nám ubylo vlasů a přibylo kilogramů a v poslední době se začínáme pomalu - ale o to jistěji - rozrůstat o další zcela novou generaci.